Náš příběh
Skrze čas přicházíme k Vám z věčnosti...alchymista parfemář a umělkyně malířka...dva,jež obývají každý jinou tělesnou schránku, přesto jsou jedním, živoucí jednotou vyjádřenou nezměrností duší do projevené reality...přinášíme Vám skrze umění skryté do flakónků či vložené do obrazů nástroje plné klíčů a rozpomenutí se na vlastní jedinečnost, vlastní velikost, vlastní hloubku, vlastní požehnání, vlastní dary...
A JE TO TU! Doba na niž jsme všichni celou dekádu věků čekali, čas velkého odhalení a probouzení. Pojďte se tedy s námi vydat na tu nejkrásnější cestu, do krajiny z níž už není návratu, neb kdo pozná své srdce už nikdy nebude stejný...a tak se staň.
Beze strachu či bázně, se vydáváme v lásce a pravdě Vám...tak jak stvořeni jsme byli, navždy ukotveni ve své plnosti...neboť my jsme AlchymiQ!
S důvěrou Vaši... Villian & Amirelle
Než se naše cesty střetly....
Mé jméno, kterým jsem byl obdarován v tomto bytí, je Ivan Truksa. Kdy významem jména Ivan jest "Bůh je milostivý". Jaké to tedy je býti šiřitelem této milosti? Něco málo tedy o sobě povím...
„Ať jsi kdokoli a děláš cokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, že se toto přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi.“ Paulo Coelho, Alchymista.
Alchymisté jsou lidé, kteří objevují, bádají a tvoří pro nás ostatní, aby se nám tu dobře žilo. Vždy se těšili úctě a právě jim vděčíme za mnohé objevy. Cesta to nebyla vždy úplně lehká, nicméně i dnes existují moderní alchymisté, kteří svou odvahou jsou vzorem pro ostatní.
Má osobní cesta začala velmi dávno, už během dospívání jsem se zajímal o vše co není úplně běžné a mnohými je označováno jako nereálné. Už jen pro tuto základní podstatu nehmatatelného to pro mě bylo naprosto fascinující a tak jsem se vydal na cestu hledání.
Jako mnozí přede mnou jsem hledal zprvu ve vnějším světe. Byla to dlouhá a trnitá cesta a mnohé bylo zapotřebí propustit a nechat odejít. Avšak, když se člověk nevzdává, nakonec vždy sklidí ovoce svého odevzdání se oné cestě. A tak jsem zákonitě došel do bodu, kdy jsem si uvědomil, že to co hledám ve vnějším světě nenaleznu. V ten moment před lety se vše změnilo, jak lusknutím prstu. A zde začalo to pravé dobrodružství. Jak jsem šel více a více do hlubin sám sebe, odkrýval jsem mimo jiné i dary jenž mi náleží. A po jednom hlubokém prožitku, kdy jsem se setkal se svým vnitřním alchymistou, přišla pro mě jasná zpráva a to byla práce s vůněmi. Měl jsem za sebou mnohaletou praxi v kosmetickém průmyslu a tak jsem věděl, jak věci chodí. Nicméně, již od počátku bylo jasné, že klasická aromaterapeutická cesta nebude nic pro mě. Neb prakticky od začátku, to co mě u vůní fascinovalo, byla jejich vzájemná synchronie a možnosti provázání. Což mě po zhruba 8mi letech bádání a zkoumání dovedlo k vlastnímu systému vůní, a to "Alchymickým esencím", a to doslova. Vůně, které když si to dovolíte a budete s nimi správně pracovat, tak mohou díky svému potenciálu změnit Váš život. Tyto vůně vznikají postupně od léta 2017 a stále se jejich počet rozrůstá a nedá se odhadnout, kam až nás tato cesta zavede. Vše je stále proměnlivé a živoucí, tak jako život sám. Snad na závěr bych jen rád řekl, co pro mne samotného tyto esence znamenají. Vůně jsou pro mě Hudbou... nechat se unést na vlně jejich čirých melodií a od snění zřít v bdění, což protkané touto symfonií jenž je vetkána do esencí přináší, milost, vnitřní mír a harmonii...
S láskou a úctou k veškerenstvu,
Váš alchymista Villian
Mé jméno, které mi dali rodiče, je Miroslava Lipertová.
Narodila jsem se v Ústí nad Labem, ale vždy jsem cítila, že v rodném městě nezůstanu. Stejně tak jsem naslouchala volání svého srdce, které toužilo po bohémském životě umělce. V životě miluji dvě věci, kreslení a módu. Proto jsem si vybrala Střední uměleckou školu textilních řemesel obor Oděvní návrhářství, kterou jsem úspěšně dokončila. Toužila jsem se dostat na vysokou uměleckou školu, a tak jsem kreslila každý večer, abych dokázala projít skrz talentové zkoušky na vybranou školu. Pamatuji si na moji mamku, kdy prohlásila, že je mučím, jak je pořád kreslím a nesmí se hýbat. Díky své píli jsem se dostala na ZČU fakultu Ladislava Sutnara obor Fahion design v Plzni, kde jsem dále pokračovala na magisterském oboru Boty a doplňky.
Magisterské studium jsem těsně před cílem nedokončila. Jednoduše mě to nebavilo. Každá klauzurní práce byla pro mě velká dřina a slzy. O to víc si přiznat, že tudy moje cesta nevede.
Pro mé rodiče to bylo velké zklamání a smiřování, se skutečností, že už se nikdy nevrátím do školního systému, abych dokončila magisterské studium. Pro mě velká úleva, protože jsem nemusela dále podstupovat velký stres a tlak na sebe, který mě vždy provázel při tvorbě a skládání postupových zkoušek.
Po škole jsem se hledala. Zda-li se chci opravdu věnovat módě, nebo je zde i něco úplně jiného, čemu se mám věnovat. Přitom jsem pracovala pro jeden oděvní řetězec, kdy vše, co jsem si přála, se mi splnilo. Bohužel to byla pracovní přání z ega, takže mě to pěkně vyškolilo a božství ukázalo, že je čas jít dál. Dala jsem výpověď a vzdala se tak manažerské pozice, která mě stejně netěšila a šla na pracovní úřad, což většina lidí moc nechápala. Ale současná práce se mnou nerezonovala.
Skočila jsem do neznáma, nevěděla jsem, co bude, jak to bude...absolutní důvěra. Cítila jsem jen, že to co dělám, je správně.
V momentě, kdy jsem se rozhodla vyskočit ze systému, se to stalo. 20.3.2018 na Rituálu jarní rovnodennosti jsem se poprvé setkala s mužem mého života - alchymistou, se kterým se probudilo moje srdce skrz vůně. Návrat k sobě, kdo opravdu jsem.
Můj plný návrat k tvorbě ve mě probudila moje první alchymická esence Bohyně Ištar, díky níž se ve mě postupně probouzela síla vědomí, kdo doopravdy jsem a jaké dary přináším sem, do této reality.
Proces se již spustil s dovolením si požádat Iviho o namíchání flakónku s touto vůní pro mě. K mému překvapení mi Ivi navrhl, zda-li si nechci namalovat sama flakónek, když jsem ta umělkyně. Chvíli jsem váhala, zda-li mohu, protože původně malovala lahvičky jiná umělkyně. Ale semínko tvořivosti ve mě klíčilo, a tak jsem si svou lahvičku namalovala. Když ji Ivi poprvé spatřil, zeptal se mě co to na lahvičce je namalované? Já mu odpověděla "To je příběh...můj příběh" ... "hm lahvička s příběhem...to se mi líbí."
A tak začaly vznikat jedinečné osobní lahvičky s příběhem svého majitele.
Od lahviček k plátnu...před lety na Vyšehradě, při jedné akci, která se tam konala. Seděli jsme v trávě s dalšími ženami, které postupně pročichávaly naše vůně. Jedna zvolala "a proč nemaluješ obrazy?" Postupně se k ní přidaly další a souhlasně pokyvovaly...
V hlavě mi proběhlo "A mohu? Vždyť tu tolik lidí maluje obrazy, aby si nemysleli, že jim lezu do zelí?". Skoro měsíc to ve mě bublalo. Nakonec jsem se odvážila a ke svým 29. narozeninám jsem si objednala vše, co je potřebné k olejomalbě. A tak se můj příběh rozvinul na další úroveň, kde jsem nyní. Co bude dál? Kdo ví...nechte se tedy jako já překvapit...
Jsem umělec, žena a maminka úžasné bytosti, která se rozhodla s námi pozvednout vědomí na této planetě.
A nyní se můžete i vy, vydat společně s námi na cestu plnou dobrodružství a poznat, kdo opravdu jsme a žít, tak život plný radosti a spokojenosti.
S láskou a úctou ke všemu Amirelle
